Návštěva školy v Goře a pomoc chudé srbské rodině
Prizren
Nadcházející den naše cesta směřovala na jih do významného města Prizren, kde jsme se setkali s našim dlouholetým přítelem Zvonkem Mihajlovićem. Ten nás napřed zavedl do chrámu sv. Jiří, který byl v minulosti několikrát zničen a dnes je takřka znovu postaven.
Prohlídka chrámu.
Ikona sv. Jiří.
Interiér chrámu.
U něj nás čekala i Milica s maminkou. Milica je posledí srbské děvče ve městě, kterou již několik let podporujeme a o jejímž životním příběhu jsme psali minulý rok. Zástupci EFSK jí předali kytaru, kterou si moc přála a na kterou se chce učit hrát, taktéž dostala balíček školních potřeb a pár učebnic.
Kytara udělala velkou radost.
I další věci děvčátko ocenilo.
Naše další kroky směřovaly k hradbám nad městem. Cestou jsme se zastavili u albánci zbořeného chrámu sv. Spase, který je momentálně v rekonstrukci. Tu provádí pravoslavná církev, konkrétně eparchie Rašsko-Prizrenská. Fragmenty této církevní budovy na nás dosti zapůsobily a v někteří z nás měli takříkajíc „na krajíčku“.
Chrám sv. Spase.
Ruiny chrámu po pogromu.
Zbytky z fresek.
Postupně jsme vystoupali na Prizrenskou Pevnost, odkud máme překrásný výhled a v celém městě spočítat všechny mešity.
Z výhledu na Prizren.
Hradby pevnosti.
Zástupci EFSK z ČR a Polska.
Gora
Naším dalším cílem se stala návštěva Goránců. Konkrétně jsme navštívili goranskou školu ve vesnici Vranište.
Navštívená škola v Goře.
Debata s ředitelem školy.
Goranci jsou muslimové loajální Srbsku. Ne všichni Srbové jsou totiž pravoslavní, najdou se i Srbové, kteří jsou muslimové, ateisté nebo katolíci, ale to jsou samozřejmě velké výjimky. Konkrétně Goranci tak tvoří specifickou etnickou či národopisnou skupinu, jež je součástí srbského národa. Jejich školství i úřady fungují v rámci srbských institucí, ačkoliv žijí na Kosovu. Jejich prosrbská orientace je důvodem, proč je kosovsko-albánští extrémisté utlačují stejně jako Srby. Snaží se vzít jim jejich identitu a vnutit jim identitu „bosňáckou“ což ovšem ohromná většina Goranců odmítá. Více si o nich můžete přečíst ZDE.
Goranská žačka.
Učebna zeměpisu.
Škola s hřištěm.
My jsme si při návštěvě školy povídali o všech těchto tématech s tamním ředitelem a učiteli. Byla to již naše druhá návštěva Gory a opět jsme se utvrdili v tom, že Goranci jsou stejně jako Srbové nesmírně pohostinní a přátelští. Seznámili jsme se také s konkrétními problémy školy a rozhodli jsme se, že také této škole pomůžeme během naší příští mise. Během této mise jsme totiž pomoc této škole neměli v plánu a naše návštěva byla spíše náhodná.
Návštěva místní mešity.
Pomoc srbské rodině
Dále jsme se rozhodli pomoci, jako již tradičně, jedné srbské chudé rodině. Tentokrát naše volba padla na rodinu Dašić, žijící v oblasti Klina. Naše kroky směřovaly do kláštera Budisavci, kde jsme obdrželi kontakt na zmíněnou rodinu.
Chrám v komplexu kláštera.
I dnes je klášter střežen nejenom policií, ale i žiletkovým drátem.
Některé fresky se částečně zachránit podařilo.
Oblast Klinu je částí Kosova, v níž dodnes čelí Srbové značnému útlaku. Ještě dnes zde občas dochází dokonce i ke žhářským útokům albánských extrémistů na srbské domy. Srbové se zde tak ve svých enklávách jen stěží mohou cítit bezpečně. Setkali jsme se dvěma bratry Dašići, kteří jsou sirotky, neboť jejich rodiče, tatínka Dragana a maminku Jovanku zavraždili příslušníci UCK v roce 1999. Oba jejich synové dnes již dospěli, jsou ženatí a každý z nich má dvě děti. Trápí je však velká chudoba, způsobená především tím, že vyrůstali jako sirotci bez prostředků. Například se jim pravidelně ztrácí úroda z pole a občas je jim odcizena zemědělská technika.
Pohoštění u rodiny Dašić..
Předávání materiální pomoci.
Hračky udělaly dětem největší radost.
Proto jsme se jim rozhodli pomoci. Věnovali jsme jim oblečení a hračky pro děti, které jsme shromáždili během sbírky. Oba bratři i jejich rodiny nám (i Vám) byli za pomoc nesmírně vděční.
EFSK 2016.