Letos jsme se opět vydali na Kosovo a Metohiji s cílem pomáhat tamní srbské menšině. Jednalo se celkově již o sedmou humanitární misi, kterou pořádal náš dobročinný spolek. Ještě před založením naší organizace v roce 2013 jsme přitom pořádali naši první humanitární misi na Kosovu. Ta se stala impulsem ke vzniku našeho spolku.
Návštěva Srebrenice
Na Kosovo jsme se vydali 1. září, což bylo symbolické, vzhledem k tomu, že jsme se letos rozhodli podpořit v prvé řadě školy a jejich žáky. Cestou jsme se nejprve zastavili v Srebrenici ve východní Bosně, kam jsme dorazili právě 1. září večer a následujícího dne nás zde čekal bohatý program. Ve Srebrenici nás přivítal Branimir Kojić, předseda Okresní organizace rodin zajatých a padlých bojovníků a zmizelých civilistů Republiky Srbské – Srebrenica. Tato organizace má své sídlo v budově, ve které se za války nacházelo vězení pro srbské civilisty, kteří zde byli svými bosňáckými vězniteli mučeni. Nejprve jsme zamířili do pamětní síně, kterou ve Srebrenici spravuje Organizace veteránů Republiky Srbské. V pamětní síni se nacházejí fotografie padlých bojovníků a zavražděných civilistů, mezi nimi i fotografie otce našeho průvodce. Většina zabitých přišla o život v letech 1992 a 1993, tedy na počátku války v Bosně. Padlí bojovníci byli často členové tzv. vesnických stráží, tedy obyvatelé, kteří hlídali své vesnice. Kromě nich je v pamětní síni celá řada civilistů, mezi nimi i ženy, děti a starci. Jeden z příkladů je žena, která byla zastřelena bosňáckým sniperem, když se s malým dítětem v náručí pokoušela přejít most z Bosny do Srbska. Od dubna 1992 do dubna 1993 bylo v oblasti Srebrenice zavražděno cca 1300 Srbů, převážně civilistů. Některé vesnice přitom byly kompletně vypáleny.
Pamětní síň padlých bojovníků a zavražděných civilistů.
Zlomek z celkového počtu obětí. R.I.P.
Zástava Okresní organizace rodin zajatých a padlých bojovníků a zmizelých civilistů Republiky Srbské – Srebrenica.
Poté následovala krátká prohlídka města Srebrenice a okolí. V současné době se Srebrenice potýká především s odlivem obyvatelstva a zejména pro mladé lidi zde není příznivá perspektiva. Ve městě dříve fungovaly úspěšné lázně, které však dnes nejsou funkční. V několika pramenech zde vyvěrá voda, která příznivě působí na krevní obraz, dýchací cesty, zrak a pokožku. Z budovy, ve které byli dříve ubytováni lázeňští hosté, je dnes ruina a i přesto, že se v nedávné době pokusili investoři lázně obnovit, je jejich zprovoznění v nedohlednu. Jedním z mála slibných projektů ve městě je místní minipivovar Silvertown, který aktuálně vyrábí 4 druhy piva.
Pohled na centrální část Srebrenice.
Jeden z pramenů (regenerační pramen).
Následně jsme se přesunuli do nedalekého města Bratunac, kde nás uvítali představitelé Spolku vězňů koncentračních táborů regionu Birač – Bratunac, sekretář Vinko Lale a předseda Spasoje Kovačević, které jsme seznámili s naší činností a cílem naší cesty. Pan Vinko Lale nám poděkoval za návštěvu a naší činnost a zdůraznil, že je pomoc Srbům na Kosovu pomocí každé srbské rodině v Republice Srbské, protože lidé v Republice Srbské mají ke Kosovu hluboké emoce a zvláštní vztah, protože vnímají Kosovo jako svatou zemi, což takto zůstane bez ohledu na globální politiku. Samotná organizace vězňů koncentračních táborů se zabývá humanitární činností a pomocí svým členům, rovněž dokumentuje zločiny spáchané na Srbech v regionu své působnosti a snaží se napomoci potrestání bosňáckých válečných zločinců, což je však často kvůli všeobecné neochotě mezinárodních organizací trestat zločiny spáchané Bosňáky značně obtížné. Někteří členové organizace byli vězněni v koncentračních táborech po celou válku, jiní měli to štěstí, že byli vyměněni za zajatce z řad vojáků Armády Bosny a Hercegoviny. Podmínky v táborech byly velmi špatné a vězni z nich odcházeli ve zuboženém stavu, pokud měli to štěstí, že přežili a nebyli zabiti nebo umučeni. O naší návštěvě Bratunace a setkání se zástupci Spolku vězňů koncentračních táborů regionu Birač – Bratunac se můžete dočíst ZDE (v srbském jazyce).
V pracovně Spolku vězňů koncentračních táborů regionu Birač – Bratunac.
Po krátkém obědě s našimi hostiteli jsme zamířili na hřbitov v Bratunci, kde je pochována značná část srbských obětí války, a to z řad vojáků i civilistů. Ke kříži v centrální části hřbitova jsme položili květiny k uctění památky obětí. Na hřbitově v Bratunci si Srbové pravidelně na svátek sv. Petra připomínají své oběti. Shodou okolností se tato připomínka každoročně koná ve stejné době jako vzpomínkové setkání v Potočari, kde jsou pohřbeny bosňácké oběti války a tzv. srebrenického masakru. Připomínka srbských obětí se však pravidelně koná bez zájmu zahraničních médií a politiků. Památník Srebrenica – Potočari byl poslední zastávkou naší cesty před odjezdem na Kosovo.
Uctění památky srbských obětí.
Památník Srebrenica – Potočari.
Pomoc škole ve vsi Jasenovik
Po dlouhé cestě jsme konečně kolem půlnoci dorazili do cíle. Tím byl klášter Draganac v okrese Novo Brdo ve východní části Kosova. Již v pět hodin ráno se celým klášterem rozléhaly kostelní zvony, které svolávaly mnichy k ranním modlitbám a spolu s nimi budily také některé z nás. O pár hodin později jsme všichni vstali a někteří z nás se šli podívat na ranní bohoslužbu. Jednalo se o velmi silný zážitek.
Brzké ráno v klášteře Draganac.
Poté jsme již vyrazili do nedalekého města Gjilane. V tamním nákupním centru jsme rychle nakoupili školní pomůcky pro žáky z chudých rodin. Celkem jsme připravili balíčky pro 35 žáků. Dále jsme nakoupili hygienické potřeby pro jednu chudou srbskou rodinu a kopírku pro školu ve vesnici Jasenovik, kterou již několik let podporujeme.
Nákup školních potřeb a hygienických věcí byl na 4 vozíky.
Právě do této základní školy „Sv. Sávy“ jsme kolem poledne dorazili. Tentokrát jsme tamním žákům nepřinesli školní pomůcky, neboť jim je letos zajistila humanitární organizace z Republiky Srbské v Bosně. I tak jsme si neodpustili dětem rozdat plyšové hračky a každý školák dostal po čokoládě. Škola ovšem nutně potřebovala kopírku a právě tu jsme jim pořídili. Vedle ní jsme také škole zaplatili nákup třídních knih a dalších učebních potřeb pro tamní kantory, celkem ve výši 150,- Euro. Kopírka pak stála 120,- Euro.
Po předání darů následovalo bohaté pohoštění se spoustou skvělého srbského jídla. Zbytek odpoledne jsme tak trávili v družné atmosféře s místním učitelským sborem. Poté jsme přijali pozvání od místní učitelky k ní domů. Na návštěvě u její rodiny jsme pak byli až do večera, takže jsme se do kláštera vrátili opět velmi pozdě.
Každý školák dostal po čokoládě a plyšové hračce.
Škola od nás obdržela kopírku a několik sad papírů.
Kantorům jsme nakoupili třídní knihy, bez kterých nemůže začít chod školy.
Společná práce srbských a albánských školáků – sběr odpadků v přírodě.
Pomoc chudé rodině a srbsko-albánská manželství
Vedle pomoci škole jsme toho dne v obci Jasenovik podpořili také jednu místní velmi chudou srbskou rodinu. Jedná se o rodinu Vasić, která žije ve velmi chudých podmínkách. Darovali jsme jim hygienické potřeby v hodnotě 40,- Euro a také oblečení, které jste věnovali do sbírky. Dále jsme rodině přispěli 20,- Euro na realizaci studny. Rodinu tvoří Saša Vasić s manželkou Violetou, nedávno se jim narodil synáček Stefan a žije s nimi také Sašova maminka Jana. Zajímavostí je, že Sašova manželka Violeta je Albánka. Na Kosovu, ale i v jiných částech Srbska je v posledních letech velmi populární trend smíšených srbsko-albánských manželství. Jedná se o manželství kde si vždy Srb bere za ženu Albánku.
Základní hygienické potřeby, oblečení pro nejmenší děti a pár hraček tvořilo základ naší pomoci rodině.
Společně s rodinou Vasić.
Důvodem je to, že velmi chudí Srbové si nemohou najít manželku Srbsku, neboť téměř žádné Srbky se nechtějí provdat za chudé hochy z venkova. Proto se chudí Srbové obracejí na agentury, které jim zprostředkují seznámení s děvčaty z Albánie. Albánské dívky jsou totiž velmi skromné a silně patriarchálně vychované, tudíž jim nevadí když se mají provdat za chudého muže. Sašova manželka Violeta je albánská katolička. Albánci totiž nejsou ani zdaleka jen muslimové. Velká část Albánců vyznává katolickou a nebo pravoslavnou víru. Více o těchto srbsko-albánských manželstvích se můžete dočíst ZDE. Takováto manželství jsou příkladem toho jak v praxi láska vítězí nad nenávistí.
Typická srbská krajina.
Moc pěkný článek.