Pomoc chudým rodinám v srbských enklávách
Poslední den našeho pobytu na Kosovu jsme věnovali pomoci chudým srbským rodinám v okrese Orahovac. Průvodcem nám byl Jovan Djuričić, stostarosta srbské samosprávy v daném okrese. Všem rodinám jsme věnovali pomoc v podobě oblečení a hraček pro děti, hygienických potřeb a dlouho trvanlivých potravin. Oblečení a hračky jsme získali díky sbírce a ostatní věci jsme jim nakoupili celkem za 200,- euro. Hlavním zdrojem obživy daných rodin bylo vždy zemědělství, Albánci jim ovšem protiprávně zabrali jejich pole a tak teď nemají z čeho žít. Dřevo na zimu si musejí kupovat, ačkoliv mají vlastní lesy, ty jsou ovšem také zabrané Albánci. To vše způsobilo velkou bídu, v níž teď dané rodiny musí žít. Kvůli velké nezaměstnanosti si nemohou najít prakticky žádnou práci a tak jsou odkázáni na sociální pomoc. Ta je sice malá, avšak štěstí v neštěstí je to, že dostávají sociální dávky jak od Srbska tak také od kosovsko-albánské vlády. To je výhodou pro chudé Srby na Kosovu, neboť většinou mají jak srbské tak i kosovské občanství a tak mají nárok na sociální pomoc z Bělehradu i z Prištiny. Ohromnou nezaměstnanost panující v srbských enklávách na Kosovu dobře ilustruje situace rodiny stostarosty Orahovce Jovana Djuriće. V Srbsku i jinde na Balkáně je běžný nepotismus, tedy příbuzní politiků a státních funkcionářů mají přednost při hledání zaměstnání. Ovšem v Orahovci je situace tak špatná, že tam dokonce ani starosta Djurić nemůže sehnat práci pro své dvě děti, které studují ve středním Srbsku.
Nákup hygienických potřeb a trvanlivých potravin pro rodiny.
Srbsko-albánské rodiny, aneb když láska vítězí nad nenávistí
Některé čtenáře to možná překvapí, ale na Kosovu jsou v poslední době relativně častá srbsko-albánská manželství. Jedná se vždy o situaci, kdy se Srb ožení s Albánkou. Navíc se vždy jedná o Albánky přímo z Albánie, nikoliv z Kosova. Albánské nevěsty si musí hledat velmi chudí Srbové z enkláv na Kosovu. Jsou totiž tak chudí, že si je žádná Srbska nechce vzít. Proto tito Srbové zaplatí profesionálním dohazovačům, kteří odjedou do Albánie a tam zájemci pomohou vyhledat potencionální nevěstu. Poté rodina nevěsty navštíví místo, v němž nápadník žije, aby lépe zjistili, jaký muž žádá o ruku jejich dcery a v jakém prostředí by měla žít. Pokud jsou obě strany spokojené koná se svatba, Srb si odvádí albánskou nevěstu k sobě domů a zaplatí věno její rodině.
Albánské nevěsty jsou ovšem populární nejen mezi Srby na Kosovu, ale také v ostatních částech Srbska. Za ženy si je berou hlavně Srbové žijící v odlehlých vesnicích, obvykle v horách. Srbky totiž odmítají žít v těchto zapadlých chudých vesnicích a vždy odcházejí do měst. Tamní Srbové si tak rovněž přivádějí nevěsty z Albánie. Albánky už zachránili řadu srbských horských vesnic před vymřením, kdyby jich nebylo tak by muži v daných vesnicích zůstali proti své vůli svobodnými mládenci a nikdy by nezaložili rodiny. Albánské dívky snášejí život v horách a v chudobě nesrovnatelně lépe než srbská děvčata, která dávají přednost pohodlnému životu ve městech.
Další velkou předností Albánek je to, že jsou silně konzervativně vychované a patriarchálně založené, jsou tedy vynikajícími manželkami. Proto jsou s nimi všichni Srbové nesmírně spokojení, pochvalují si, jak jsou Albánky velmi pracovité a oddané svým mužům. I Srbky jsou oproti evropským ženám výrazně konzervativnější, avšak u Albánek je konzervativní výchova přece jen mnohem silnější.
Rodiny, kterým jsme pomohli – rodina Nakalamićů
Ve vesnici Velika Hoča jsme pomohli Nebojši Nakalamiću a jeho ženě Valjboně. Ti mají tři syny: Luku (4 roky), Sašu (2) a Arsenija, který má teprve dva měsíce. Nebojša si kvůli velké chudobě nemohl najít ženu mezi Srbkami a tak si přivedl nevěstu z Albánie. Jeho žena Valjbona je Albánka a byla původně katolička, ale po sňatku přijala pravoslavnou vířu. Naučila se skvěle srbsky a výborně se sžila se svým novým srbským domovem. Její muž se naučil základy albánštiny a děti od mala umí oba jazyky.
Na návštěvě u rodiny Nakalamićů.
Zajímavostí je, že její albánská rodina je srbského původu. Její předkové ještě před sto lety byli pravoslavní Srbové žijící v severní Albánii. Pak ovšem zahájila vláda v Tiraně albanizaci tamních Srbů. Předkové Valjbony se tak museli vzdát pravoslavné víry a přestoupit na katolické vyznání, dostali albánská jména a časem během několika generací zapomněli srbštinu a dnes mluví už jen albánsky, ale stále udržují vzpomínku na svůj srbský původ a na své původní srbské příjmení Djukić. Valjbona se tak díky sňatku vrátila k původní pravoslavné víře svých předků a opět také mluví srbštinou – jazykem svých pradědů. Mimo jiné nám Valjbona vyprávěla, že v době vlády komunistického diktátora Envera Hodži byla v Albánii zakázána dokonce i srbská hudba a její rodina doma tajně poslouchala srbskou muziku. Dnes je samozřejmě vše jinak, srbskou hudbu poslouchají i samotní Albánci a v Tiraně se běžně hrají srbské hity.
Nejstarší syn pana Nakalamiće.
Mezi některými lidmi u nás panuje mylná představa, že Albánci jsou jen muslimové. Jak vidíte, není to pravda, na severu Albánie žije velké množství katolických Albánců a menšina jich žije také na Kosovu. Na jihu Albánie pak žije velký počet pravoslavných Albánců. Celkem asi 60 % Albánců se hlásí k islámu a 40 % ke křesťanství. Náboženství ale Albánce nijak nerozděluje, jsou jednotní a svorní.
…
EFSK s rodinou.
Rodina Simićů
Dále jsme ve Velike Hoči pomohli rodině Simićů. Krsta Simić si kvůli velké chudobě rovněž nemohl najít místní nevěstu a tak si svou vyvolenou přivedl z Albánie. Jeho manželka Pranvera je z albánské rodiny, její otec je muslim a matka katolička. Sama Pranvera je muslimka a její muž Krsta je pochopitelně pravoslavného vyznání. Velmi pozitivní a sympatické je to, že i přes různá náboženství mají rodiny obou manželů k sobě navzájem velmi přátelský vztah a jsou zcela tolerantní. Pranveru její rodina pravidelně navštěvuje v jejím novém domově. Svému muži porodila dva syny, Stefana a Aleksu. V době naší návštěvy byla těhotná, takže rodina se těší již na třetího potomka, navíc to bude opět chlapeček. Pranvera i Valjbona se nám s hrdostí chlubily, že ony Albánky rodí jen syny :). Srbové i Albánci si totiž na mužských potomcích nesmírně zakládají.
Rodina Simićů.
Část darů pro rodinu.
Rodina žije spolu s babičkou Radmilou, která má již 80 let. Ta nám vyprávěla jak moc je šťastná, že si její syn Krsta konečně našel manželku a ona se tak dočkala vnoučat. Její další dva synové žijí ve středním Srbsku a kvůli velké chudobě si nemohou najít manželky a založit rodinu. Ostatně i Krsta se oženil jen díky tomu, že si našel nevěstu v Albánii. Pranvera se naučila skvěle srbsky a zamilovala si svůj nový srbský domov. Mimo jiné nám vyprávěla, že v její rodné vesnici v Albánii je známý pravoslavný kostel, který pravidelně navštěvují pravoslavní věřící. I její muž se učí albánsky a děti od mala umí oba jazyky. Pro ilustraci v jak velké chudobě rodina žije uveďme, že měsíčně dostává sociální pomoc od Srbska ve výši 90,- euro a od Kosova ve výši 70,- euro. Další zajímavostí je, že rodina žije ve starobylém domě z 19. století, který kdysi dávno její předkové koupili od Albánců.
Srbové mohou být právem hrdí na svou toleranci, neboť bez jakýchkoliv problémů přijímají mezi sebe Albánky. Všichni se k nim chovají velmi přátelsky a srdečně a ony jsou tak velmi spokojené ve svých nových srbských domovech. Zatímco jiní o tom jen mluví, Srbové v praxi dokazují, že láska vítězí nad nenávistí.
Česko-Slovensko-Srbské přátelství.
…
Pochopitelně největší radost měly děti z čokolády.
Rodina Trajkovićů
V Orahovci jsme pomohli rodině Trajkovićů. Nikolas a Andjela jsou velmi mladý manželský pár. Andjela ještě nemá ani 18 let a Nikolas je jen o málo let starší. Mají několika měsíční dítě, dcerušku Ikonii. Nikolovi se na rozdíl od mužů z předchozích rodin podařilo oženit se s místním děvčetem. Kvůli velké nezaměstnanosti si nemůže najít žádnou práci, rodina tak žije ze sociální pomoci 90,- euro měsíčně, kterou dostává od Srbska. Mají v plánu požádat také o sociální pomoc od Kosova. To je ovšem komplikované, neboť Andjela je uprchlice, její rodina byla vyhnána ze svých původních domovů a odešla do Orahovce. Aby mohla požádat o sociální pomoc kosovskou vládu, musí si nejprve vyřídit kosovské dokumenty ve vesnici, ze které pochází její rodina. Daná obec ovšem leží ve vzdálené části Kosova a navíc je celá procedura velmi komplikovaná, vzhledem k tomu, že Andjela je ještě nezletilá. Seznámili jsme se zde také s Nikolovým příbuzným Trajko Šarićem. Ten nám vyprávěl, že v minulosti pracoval jako překladatel pro mezinárodní misi spojených národů UNMIK. Tu však časem nahradila mise Evropské unie EULEX a on byl propuštěn jen proto, že je Srb. Na místo něj zaměstnali Albánce.
…
Děti Trajkovićů.