V sobotu 15. 2. 2014 jsme si připomněli neslavné výročí násilného otržení země patřící Srbsku a to Kosova a Metochije. V naší vlasti se konalo jednak shromáždění Přátel lidí žijících na Kosovu v Praze na Václavském náměstí, pak to byla demontrace v Ostravě pořádaná Dělnickou mládeží a dalšími vlasteneckými subjekty. Dále se konala shromáždění ve stejném duchu v Bratislavě na Slovensku, pak v polské Vratislavi a asi největší protest se tradičně odehrál ve Varšavě, kam přijeli i mnozí mezinárodní hosté především z řad naší organizace.
My vám níže přinášíme projevy našich zástupců české EFSK. Prvním z nich je ten pražský Jana Zorbiče.
Dobrý den vážení přátelé, zdravím Vás jménem Evropské fronty solidarity pro Kosovo.
Rád bych Vám představil tuto mladou mezinárodní organizaci, jejím cílem je podporovat Srby v jejich úsilí o zachování Kosova a Metochije v rámci Srbska a především pak poskytování humanitární pomoci všem etnickým menšinám žijícím na Kosovu.
Většina lidí aktivních v naší organizaci má již řadu zkušeností s podporou srbského Kosova a to i v samotném Srbsku, včetně organizování humanitární pomoci pro ohrožené enklávy na Kosovu. V červnu loňského roku jsme pak spolu s našimi zahraničními přáteli založili mezinárodní projekt Evropské fronty solidarity pro Kosovo. My Češi můžeme být právem hrdí na to, že iniciativa pro založení této organizace vzešla právě z naší vlasti a že v rámci Evropské fronty solidarity pro Kosovo jsme právě my Češi nejaktivnější v pomoci našim slovanským bratrům Srbům.
V září loňského roku jsme v Praze hostili delegaci Srbské radikální strany a uspořádali jsme v našem hlavním městě osvětovou přednášku, na níž vystoupili přední srbští politici, včetně někdejšího ministra srbské vlády Zorana Krasiće. Cílem přednášky bylo vysvětlit české veřejnosti kosovskou problematiku, promluvit o utrpení srbského národa a informovat ji z první ruky o aktuální situaci na Kosovu.
V říjnu loňského roku jsme uspořádali naši první velkou humanitární misi. Jejím cílem bylo podpořit nealbánské obyvatelstvo okresu Štrpce. Navštívili jsme základní školu ve vsi Vrbeštica, dětem jsme zde věnovali školní pomůcky, ale také sportovní potřeby, hračky a sladkosti a především jsme nakoupili počítače pro školu. Dále jsme podpořili několik chudých rodin, které mají velký počet malých dětí. Nejpočetnější z těchto rodin má dokonce 12 dětí. Tito lidé žijí ve velmi těžkých podmínkách a jsou utlačování tamním okupačním režimem. Dále jsme poskytli pomoc také veteránovi srbské armády a válečnému invalidovi Dušku Pejakovi.
Jistě je velmi pozitivní fakt, že tato naše pomoc měla, tak jako naše organizace, mezinárodní charakter. Podíleli se na ní a osobně se jí účastnili lidé nejen z České republiky, ale také z Itálie, Francie, Finska a dokonce i z daleké Brazílie. K naší organizaci se po té připojili lidé ze Španělska, Belgie, Řecka a již jsme navázali kontakty se Slováky, Rusi, Rakušany a Poláky, přičemž věříme, že se i oni v budoucnu zapojí do našeho projektu.
Na konci listopadu loňského roku pak naši aktivisté uspořádali další humanitární pomoc pro ohrožené enklávy na Kosovu. V rámci ní jsme opět pomáhali rodinám s malými dětmi, jež musí čelit nejen pro nás nepředstavitelné chudobě, ale také okupačnímu útlaku.
Naší hlavní aktivitou je právě humanitární pomoc. I v letošním roce se chystáme zorganizovat nejméně jednu velkou humanitární pomoc pro Srby i další ohrožená etnika na Kosovu. I tato naše solidární akce bude mít mezinárodní charakter. Další naší činností je pořádání osvětových přednášek na podporu Srbů. Zde bych rád zmínil, že naši aktivisté z České republiky a Itálie vystoupili v Bělehradě na veřejné přednášce, jejímž cílem bylo ukázat Srbům, že nejsou osamoceni a podpořit je v jejich úsilí vzdorovat západním mocnostem. Právě dnes pak naši aktivisté z Itálie a Španělska přednesou své projevy ve Varšavě na tamní demonstraci na podporu Srbů na Kosovu a Metohiji.
V krátkosti bych se zmínil ještě o dvou věcech, jež se Srbskem bezprostředně souvisí. V letošním roce si budeme připomínat nesmírně důležité sté výročí vypuknutí první světové války. Někteří západní historici se dnes bohužel snaží o revizi dějin a v duchu štvavé antisrbské propagandy obviňují Srby, že vyprovokovali první světovou válku. Proto je třeba postavit se proti revizi historie a znovu připomenout, že Gavrilo Princip je srbský národní hrdina. Rakousko-Uhersko okupovalo Bosnu a Hercegovinu, utlačovalo tamní Srbské obyvatelstvo a vedlo agresivní protisrbskou politiku. Gavrilo Princip měl tudíž plné právo spáchat atentát na představitele okupační tyranské moci, stejně jako to učinili naši hrdinové Gabčík a Kubiš při atentátu na Heidricha.
Rakousko-Uhersko po té využilo sarajevský atentát jako vítanou záminku pro rozpoutání první světové války. Jasnými agresory tudíž byli Vídeň a Berlín. Srbové v této válce nesmírně hrdinsky bojovali. Válka pro ně znamenala katastrofu neskutečných rozměrů. Zemřelo v ní 1 200 000 Srbů, tedy celá třetina obyvatel Srbska. Většinu obětí přitom tvořili civilisté. Každý druhý dospělý srbský muž ve válce padl. Tato válka je však nesmírně významná také pro náš národ, neboť jsme díky našim legionářům, ale také díky bratrům Srbům, získali roku 1918 konečně zpět svobodu po 300 letech cizí nadvlády a útlaku. Proto bychom si všichni měli v letošním roce připomenout výročí sarajevského atentátu na Vidovdan 28. června i výročí vypuknutí války.
Vedle Kosova je třeba připomenout ještě jeden zločin spáchaný na Srbech v nedávné minulosti. Jedná se o osud republiky Srbské Krajiny. Ta byla v roce 1995 dobyta a okupována Chorvatskem, které plně podpořily západní mocnosti. Během této okupace byla spáchána největší genocida v Evropě od konce druhé světové války. Agresoři zmasakrovali tisíce srbských civilistů a na 250 000 Srbů vyhnali z jejich domovů v srbské Krajině. Srbům bylo ukradeno další území. Tento zločin spáchaný na Srbech v republice Srbské Krajině je snad ještě horší, než strašlivý zločin spáchaný na Srbech v Kosovu a Metochiji.
Druhý projev přednesl na demonstraci v Ostravě další zástupce EFSK Petr Kessner.
Dobrý den, dovolte mi abych vás přivítal jménem Evropské fronty solidarity pro Kosovo.
Evropská fronta je hnutí, které vzniklo na podporu Srbů žijících na Kosovu a Metochiji. V současné době je rozšířené téměř po celé Evropě; v Itálii, Francii, Řecku, Belgii, Polsku, Finsku a samozřejmě v České republice, která se podilí na tomto projektu. Jejím zaměřením a úkolem je především osvěta, informovat v Evropě o problému Kosova a o tom, jak se žije Srbům na okupovanem území. Zkrátka a dobře říkat pravdu, kterou evropská média ignorují! Dalším úkolem je aktivně pomáhat přímo Srbům na Kosovu. Já osobně mám za sebou již dvě humanitární mise na Kosovu a Metochji. A právě po úspěchu té první, jenž byla pouze v režii českých patriotů vznikl nápad, mezi námi a kamarády v Itálii, na vytvoření celoevropského projektu Evropské fronty solidarity pro Kosovo.
Návštěva Kosova na mě zapůsobila velice silně. I když jsem se o problematiku na Balkáně zajímal už několik let před tim, nedokázal jsem si představit to, co jsem pak mohl na Kosovu vidět. Srbové tam žijí pouze v oddělených enklávách, mimo ně se žít nedá. Pro Srby je prakticky nemožné sehnat práci. Srbové žijí vlastně nyní v “cizí” zemi, ve které se nemohou volně pohybovat! Útoky na Srby nevymizely. Památky a pravoslavné kláštery musí být i dnes obehnány ostnatým drátem a hlídány mezinárodními vojsky. Na Kosovu a Metochiji je velmi silný vztah Srbů k pravoslavné církvi, která jim zaručuje zachování tradičních hodnot a vlastní identity. Z toho vyplývá i silný a kladný vztah k Rusku, odkud do země proudí největší humanitární pomoc. Bohužel ale na hranicích se humanitární konvoje často setkávají s obstrukcemi ze strany Albánců. Například na jaře jsme měli možnost navštívit sklad církevní humanitární organizace, odkud proudí pomoc rodinám v okolních enklávách v centrálním Kosovu. Převážně potravinová pomoc je předzásobena na šest měsíců dopředu, protože nikdo neví, co se může stát. I při návštěvách pravoslavných kostelů jsme se vždy setkali s velmi vřelým prijetím, všude jsme byli pohoštěni a vždy jsme si otevřeně popovídali o způsobu života a poměrech na Kosovu.
Dnes už se na Kosovu neválčí, Albánci už vlastně ani válčit nemusí. Jejich snaha vyhnat z území Srby pokračuje k cíli i nyní v dobách míru. Důkazem toho, že mladí lidé odcházejí z Kosova jsou například i školy, které jsme navštívili. Dnes je úplně normální, že se v jedné třídě vyučují jen dva žáci!
Je také problém, že se Srbsko dobrovolně Kosova vzdává! Tedy ne Srbsko a jeho lid, spíše zkorumpovaná vláda hájící cizí zájmy, stejně jako je tomu u nás, žene národ do spárů krachující Evropské Unie! Bohužel na ten falešný lesk lidé, roky zkoušející valkami, slyší. Jsou obelháváni bandou politiků a prozápadních médií, které je balamutí tím, že jedině evropská integrace je uchrání od dalšího válečného konfliktu. A tak jsou dnes lidé v Srbsku vytrháváni ze své identity a své víry a stále více jsou tlačeni do kosmopolitniho zakázaného kapitalismu. Ten jim ale nedá záruku ničeho! Srbové na Kosovu a Metochiji tak zůstávají sami. Ne náhodou je podmínkou EU k integraci Srbska, aby se Srbové Kosova vzdali a uznali jeho nezávislost.
Jedinou politickou stranou, která dál bojuje za srbské Kosovo je Srbská radikální strana. Někdejší druhá nejsilnější strana v Srbsku a hlavně politická strana, jejíž hlas je v Srbsku stále slyšet! Napříkal předseda této politické strany Vojislav Šešelj je už jedenáct let vězněn v Haagu pouze za verbální projev! Neměl být spíše souzen zrádce českého národa a humanitární bombardér Havel?
EFSK proto navázala s touto politickou stranou silnou spolupráci a společně se snaží uchránit srbský národ od jeho zničení a vytrhnutí jeho srdce, kterým Kosovo a Metochije bezesporu je!
Na obě demonstrace byli pozváni také srbští vlastenečtí politici, včetně předáků kosovských Srbů. Bohužel nemohli dorazit, neboť se účastní předvolební kampaně srbských vlastenců v nadcházejících tamních parlamentních volbách.
Alespoň vám přikládáme dopis, který nám zaslal penzionivaný generál srbské armády Božidar Delić. Ten patřil k hlavním velitelům srbských vojsk během války na Kosovu a v současnosti je členem vedení Srbské radikální strany. Dopis byl přednesen jak v Praze, tak i v Ostravě.
Drazí přátelé!
Co nejsrdečněji vás všechny zdravím! Podpora, kterou tímto dnešním shromážděním vyjadřujete svým slovanským bratrům na Kosovu a Metochiji pro nás hodně znamená. Oba naše národy si v průběhu dějin v těžkých obdobích vždy vyjadřovali solidaritu. To činíte také vy tímto shromážděním. V roce 1999 došlo k agresi proti naší zemi. Největší vojenská síla, kterou kdy svět spatřil, představovaná 19-ti státy paktu NATO, vedená Spojenými státy, s pomocí 6 zemí, našich sousedů, porušujíc mezinárodní právo, napadlo naši malou zemi. Poměr sil byl tisíc ku jedné ve prospěch agresora. Naše armáda i lid plných 78 dní kladli hrdinský odpor nepříteli.
Válka byla ukončena politickou dohodou a rezolucí OSN 1244. Na základě těchto dohod vstoupily do Kosova a Metochije mezinárodní vojensko-policejní síly a naše armáda i policie se stáhla. Tehdy došlo také k vyhnání větší části srbského národa z Kosova a Metochije.
Na Srbech byly páchány neskutečné zločiny, docházelo k pálení a ničení kostelů, klášterů, historických památek i majetku Srbů. Většina zbývajících Srbů byla z Kosova a Metochije vyhnána albánskými teroristy. Tyto zločiny a vraždy se děly za přítomnosti mezinárodních sil, které vesměs Srby nechránily.
Na území, jež představuje historické, náboženské i duchovní centrum srbského národa, se dnes pod vlivem velmocí USA a Německa, vytváří nový narko stát Kosovo.
Srbští vlastenci budou vždy usilovat o to, aby se Kosovo a Metochije vrátili pod kontrlu Srbska.
Proto má pro nás vaše porozumění, podpora i váš dnešní protest ohromný význam.
Kosovo je Srbsko!
Ať žije slovanské bratrství našich národů!
