V září letošního roku proběhla naše již 8 humanitární mise na Kosovu a Metohiji. Stejně jako vloni, i letošní misi organizovali jen naši členové z České republiky. Naši přátelé z jiných zemí organizovali samostatnou misi o měsíc později.
Sbírka
Naše letošní sbírka byla nadmíru úspěšná. Jedná se o dosud naši zdaleka nejúspěšnější sbírku, neboť se nám podařilo vybrat 96 100,- Kč. Za to moc děkujeme všem, kteří přispěli. Tak jako vždy i letos jsme se rozhodli podpořit školy v chudých enklávách a také chudobné rodiny. Ovšem díky mimořádně úspěšné sbírce jsme mohli podpořit celkem 5 škol, které dohromady navštěvuje více než 200 žáků. To je několikanásobně víc než během minulých misí. Vedle čtyř srbských škol jsme podpořili také jednu školu Goranců (jedná se o etnikum slovanských muslimů, kteří jsou jednoznačně prosrbsky orientovaní a Albánci je utlačují stejně jako Srby).
Začátek mise
Na misi se letos vydalo 8 dobrovolníků, na cestu jsme tedy vyrazili ve dvou autech. Nejprve jsme dorazili do města Kragujevac ve středním Srbsku. Tam jsme trávili první noc a během následujícího dne jsme nakoupili část školních pomůcek a zdravotnických potřeb, následně jsme vyrazili na KosMet. Ubytovali jsme se v klášteře v Gračanici. To pro nás bylo mimořádnou ctí, neboť se jedná o jedno z nejposvátnějších míst srbské pravoslavné církve a jednu z nejdůležitějších srbských památek. Tento klášter jsme navštívili již mnohokrát, avšak nikdy jsme zde zatím nebyli ubytovaní. Přitom není vůbec snadné získat zde nocleh. Toto ubytování je umožněno pouze těm, u nichž je naprostá jistota, že budou dodržovat všechna přísná pravidla klášterního života. Vloni jsme byli ubytovaní v mužském klášteře, kde jsou přece jen pravidla méně přísná. Klášter v Gračanici je ovšem ženský klášter a pro jeptišky platí výrazně přísnější pravidla než pro mnichy.
Ubytování v klášteře je zdarma a to včetně snídaně, oběda i večeře. S trochou nadsázky se tak dá dané ubytování označit za “all inclusive”. 🙂 Na druhou stranu je třeba dodržovat všechna tamní pravidla. I když bylo během našeho pobytu velké horko, neboť bylo ještě letní počasí s teplotou přes 30°C, tak jsme všichni museli chodit v dlouhých kalhotách. Dámy nesměly mít žádné výstřihy ani nic vyzývavého. Klášterní den začíná bohoslužbou v 5 hodin ráno. Na tu jsme jít nemuseli, ale na druhou bohoslužbu v 7 hodin ráno jsme už povinně museli (počítá se, že všichni ubytovaní návštěvníci jsou věřící). Bohoslužba přitom trvala téměř hodinu a půl. Po celou tu dobu se musí stát, v pravoslavných kostelích totiž nemají lavice k sezení.
Snídaně, obědy i večeře se konaly ve společném sále; byly skromné postní (žádné maso, pouze zelenina, ovoce, ryby, polévky, pečivo a sýr) avšak velmi chutné. Během jídla vždy jedna z jeptišek předčítala všem v sálu úryvky z Bible. Každé jídlo bylo samozřejmě zahájeno modlitbou. Večeře byla již kolem 19:00 a jeptišky šly poté spát. My jsme naštěstí takto brzkou večerku nemuseli dodržovat, mohli jsme jít spát později, avšak museli jsme být ve svých pokojích a nesměli jsme mluvit hlasitě. Rovněž konzumace alkoholu byla v klášteře přísně zakázána, což platí samozřejmě i pro hosty kláštera. Alkohol byl zakázán, neboť se jedná o ženský klášter. Naopak v mužských klášterech je konzumace alkoholu povolena a mniši svým hostům rádi nalévají svou domácí slivovici.
Naštěstí jsme však v klášteře byli ubytováni jen první dvě noci. Další tři noci jsme byli ubytováni v jedné srbské vesničce u místních a večery jsme trávili v místní hospůdce a na stolech jsme měli spousty masa, které jsme zapíjeli pivem nebo vínem. 🙂
Hlavní klenba nově zrekonstruovaného chrámu.
Srbské vlastenectví a úcta k českému hrdinovi
Při bohoslužbách v klášteře jsme si všimli velkého vlastenectví srbské pravoslavné církve. Během bohoslužby se totiž jeptišky a věřící v čele s knězem modlili nejen za Srbsko, ale také za všechny ostatní srbské země, tedy za Kosovo, Metohiji, srbskou Krajinu (ta je dnes pod kontrolou Chorvatska, jedná se o Dalmácii, Slavonii, Liku, Kordun a Baniju), Bosnu, Hercegovinu, Makedonii a Černou Horu. Všechny tyto oblastí považují Srbové za své, stejně jako Kosovo.
Během druhého dne našeho pobytu byl právě svátek Sv. Gorazda, což jsme ani nevěděli. Jeptišky nám to řekly s velkým nadšením, neboť se jedná o českého pravoslavného světce. Sv. Gorazd byl zakladatelem pravoslavné církve v naší vlasti. Za druhé světové války pomáhal odboji a v pravoslavném kostele skrýval parašutisty, kteří provedli atentát na Heydricha. Němci ho poté zatkli a umučili. Od té doby jej pravoslavná církev uctívá jako svatého mučedníka. A právě to ráno se v klášteře konala slavnostní bohoslužba na uctění památky Sv. Gorazda. Pro nás bylo velkou ctí, že jsme se zúčastnili této bohoslužby, neboť sv. Gorazd je českým národním hrdinou a bojovníkem za svobodu.
Humanitární pomoc v obci Jasenovik a tamní situace
První den na Kosovu jsme nejprve nakoupili velké množství školních pomůcek pro děti v Prištině a také jsme nakoupili další školní vybavení. Poté jsme navštívili školu ve vesnici Jasenovik, kterou pravidelně navštěvujeme každý rok. Zde již děti měli zajištěny školní pomůcky od jiné humanitární organizace (ze Srbska) a tak jsme jim alespoň věnovali hygienické prostředky nezbytné pro chod školy společně s globusem, balóny, školním pravítkem a kružítkem. Třiceti žákům školy jsme jako pozornost rozdali čokolády. Následoval společný oběd s učitelským sborem a přátelský rozhovor s kantory. Vesnice Jasenovik je jednou z mála na Kosovu, kde mají Srbové dodnes problémy s albánskými extrémisty. Celkově se situace na Kosovu naštěstí velmi zklidnila, avšak v Jasenoviku měli donedávna problém s albánskými zloději, kteří kradli Srbům dobytek, jenž je jejich hlavním majetkem. Tento problém je dnes již minulostí, avšak obyvatelé Jasenoviku mají strach, že by ke krádežím mohlo znovu dojít.
Součástí letošní mise byla i podpora nedalekého zdravotnického střediska, které řeší drobné úrazy místních obyvatel. Jelikož zdraví je jednou ze základních potřeb společnosti, neváhali jsme a část naší pomoci směřovala i sem.
Paradoxní je, že v posledních letech pro místní Srby už nepředstavují problém Albánci, ale hlavním problémem pro ně jsou místní srbští politici. Ti kolaborují s kosovsko-albánským režimem. Zároveň tito lokální srbští politici šikanují své srbské spoluobčany a nejrůznějšími formami často tvrdého nátlaku je nutí, aby je volili. Právě tito politici, i když jsou Srbové, spolupracovali s albánskými zloději v okrádání tamních Srbů. Tato situace je nejen v celém okrese Novo Brdo (kde se nachází Jasenovik), ale i v dalších srbských okresech na Kosovu.
Rozdíly mezi Srby a Albánci
Albánci prodělali naprosto zásadní a radikální společenské změny. V minulosti byli Albánci velmi konzervativní. Od konce války v roce 1999 jsou ovšem vystaveni ohromnému vlivu westernizace a amerikanizace. Za těchto 20 let se mezi Albánci silně rozšířil západní styl života. Albánské ženy jsou dnes emancipované, zajímá je hlavně kariéra, rodí jen málo dětí, a i když jsou muslimky, tak se oblékají velmi sexy, nosí minisukně i hluboké výstřihy. Zahalenou Albánku můžete potkat jen zcela výjimečně. Vysoká porodnost Albánců je dnes již minulostí, jejich rodiny mají v průměru jedno nebo dvě děti. Navíc se Albánky (stejně jako ženy v Evropě) masově rozvádějí a mezi Albánci tak panuje vysoká rozvodovost.
Naopak Srbové na Kosovu mají dnes větší porodnost než Albánci. V průměru mají tři až čtyři děti, jsou konzervativnější než Albánci, k rozvodům mezi nimi dochází naprosto ojediněle a v naprosté většině jsou hluboce věřící a oddaní své pravoslavné církvi. V některých odlehlých srbských vesnicích se dokonce dodnes občas praktikují předem domluvené sňatky, což znamená, že rodiče rozhodnou koho si jejich dcera vezme za muže anebo syn za ženu a mladí lidé si tudíž nehledají sami své partner, tak jak je to běžné jinde v Evropě. Ovšem tyto předem domluvené sňatky jsou i mezi kosovskými Srby jen ojedinělé.
Ukázka tvorby srbských dětí.
Radost dětí z čokolády byla veliká.
Mnoho lidí u nás si mylně myslí, že mezi Albánci má velký vliv islám. Opak je však pravdou. Albánci většinou neberou islám moc vážně a jsou silně sekulární. Počty praktikujících muslimů mezi Albánci stále klesají. To platí dvojnásob o mladých Albáncích, kteří o islámských pravidlech nechtějí už ani slyšet. Mešity na Kosovu zejí prázdnotou, velká většina Albánců nedodržuje postní měsíc ramadán, pijí alkohol a mnozí dokonce jedí vepřové. Srbové nám s trochou nadsázky řekli, že kdyby se někdo pokusil mladé Albánce přesvědčit, že mají dodržovat islámská pravidla, tak by ho zmlátili.
Pro Albánce představují všechna tato fakta velké negativum, neboť oslabují jejich národ. Naopak pro kosovské Srby je velmi pozitivní, že jsou nadále věrní tradicím a víře svých předků. Bohužel ovšem ostatní Srbové (ve středním Srbsku) jsou pod vlivem amerikanizace a westernizace stejně jako kosovští Albánci. Prakticky všude ve světě platí, že muslimové jsou konzervativnější než křesťané. Kosovo je tak možná jedinou výjimkou, kde jsou tamní křesťané konzervativní tradicionalisté a naopak tamní muslimové liberální a žijí západním moderním stylem života.
Podpora zdravotnického střediska.
Konflikt na Kosovu nesouvisí s islámem
To vše platí i o kosovsko-albánských politicích. Ti nechali v Prištině postavit ohromnou katolickou katedrálu, ale stavbu velké mešity zakázali. Vůdce boje kosovských Albánců za nezávislost Ibrahim Rugova opustil islám a přestoupil na křesťanskou víru. Premiér Albánie Edi Ráma přestoupil na katolickou víru. Předáci kosovských Albánců chodí vždy na Vánoce a Velikonoce na mši do kostela. Někdejší váleční vůdci kosovsko-albánských povstalců, současný prezident Kosova Hašim Tači a bývalý premiér Kosova Ramuš Haradinaj (oba jsou obviňováni z válečných zločinů), mají ve svých pracovnách vystaveny obrazy křesťanských světců.
Albánci jsou velmi hrdí na to, že matka Tereza byla Albánka a jejich největší národní hrdina Skanderbeg byl křesťan, jenž v 15. století bojoval proti osmanským Turkům. Bývalá kosovská prezidentka Atifete Jahjaga prohlásila: „Albánci v průběhu dějin bránili Evropu před Turky“. Jeden albánský historik, jenž je zbožný muslim, dokonce prohlásil, že pro islám byla doba před rokem 1999, kdy na Kosovu vládli Srbové, lepší, než současné období nezávislého Kosova. Historickou motivací Albánců k jejich boji za nezávislé Kosovo totiž není a nebyl islám, nýbrž jí byl albánský nacionalismus. A u zrodu velikoalbánského nacionalismu stáli albánští křesťané.
Není na prodej!
Pokračování v dalším díle naší reportáže
V dalším díle naší reportáže vám popíšeme jak jsme pomáhali ve dvou vesnicích (a tamních školách) v okrese Novo Brdo. Dále v okrese Gora, kde jsme podpořili tamní školu a rovněž v okrese Štrpce, kde jsme podpořili zatím největší školu, kterou navštěvuje 120 dětí a kde jsme pomohli tamním chudým rodinám. To vše díky vaší pomoci.