Humanitární mise na Kosovu a Metochiji 2014 – 1. díl

Jak jistě víte, vloni v červnu vznikla naše mezinárodní organizace Evropská fronta solidarity pro Kosovo. My Češi můžeme být právem hrdí na to, že jsme právě my stáli u zrodu této humanitární a osvětové organizace. V loňském roce jsme pořádali celkem tři humanitární mise na Kosovo. První mise se konala ještě před založením naší organizace a právě její úspěch byl hlavním impulzem ke vzniku EFSK. Následovaly další dvě mise, jedna mezinárodní a jedna ryze česká. Čtvrtá humanitární mise se konala před nedávnem a v této reportáži vám přineseme všechny informace o jejím průběhu a hlavně o tom, komu a jak jsme díky vaším příspěvkům pomohli. Dozvíte se rovněž řadu informací o aktuální situaci v Kosovu.

Letošní sbírku zahájila česká sekce EFSK na začátku srpna. Vedle financí jsme vybrali také množství oblečení a hraček. Oblečení bylo dokonce více, než kolik jsme mohli odvézt. To, co jsme letos neodvezli, věnujeme Srbům na Kosovu během příští mise. I tato naše mise měla mezinárodní charakter. Sbírka probíhala nejen v naší vlasti, ale pořádali ji také naši přátelé v Německu a na Slovensku. I tentokrát byla naše sbírka neobyčejně úspěšná a setkala se s velkým ohlasem. Vedle nás šesti Čechů se humanitární mise na Kosovu zúčastnil také náš německý kamarád. Přátelé ze Slovenska se bohužel osobně připojit nemohli, ale doufáme, že se na příští misi vydají společně s námi. Sekce EFSK z dalších zemí se na této misi nepodílely. Naše organizace se totiž rozrostla do velkých rozměrů (naši aktivisté a sympatizanti působí již ve 12 zemích světa) a proto je efektivnější uspořádat dvě samostatné mise, než pořádat jednu společnou a velkou. Sekce EFSK z ostatních zemí proto organizují další misi v listopadu.

Jednání s předními srbskými vlasteneckými politiky.

Aktivisté EFSK a srbští vlastenci.

Setkání se srbskými vlastenci a uctění památky obětí NATO

Do Srbska jsme vyrazili na začátku října. Již tradičně se naší první zastávkou stal Bělehrad. Jeli jsme přes noc a tak jsme si po příjezdu nejprve krátce odpočinuli. Po té následovalo setkání se srbskými vlastenci, především z řad Srbské radikální strany (SRS). Odpoledne jsme byli přijati v sídle SRS samotným místopředsedou strany Zoranem Krasićem. Tento významný srbský politik byl před rokem také naším hostem, kdy stál v čele delegace SRS, která navštívila české země, viz ZDE. Připomeňme, že Zoran Krasić byl přes 20 let poslancem srbského parlamentu a v letech 1998-2000 byl ministrem obchodu ve vládě Slobodana Miloševiće právě v době, kdy Srbsko vedlo válku na Kosovu a čelilo agresi NATO.

Setkali jsme se také s místopředsedkyní SRS Vjericou Radetou, rovněž někdejší dlouhodobou poslankyní srbského parlamentu a také s předsedou mládeže SRS Svetislavem Madjarevićem. Setkání proběhlo v hlavním sídle strany v kabinetu jejího předsedy Vojislava Šešelje, který je nevinný již 12 let držen ve vazbě v Haagu. Také na jeho podporu jsme pořádali již několik akcí, viz ZDE a ZDE. Po přínosném a přátelském jednání s vedením SRS poskytli naši aktivisté z Čech a z Německa rozhovory pro srbské dokumentaristy, natáčející film o ochraně tradičních křesťanských hodnot před vlivem západu a globalizace. O setkání informovala SRS na svém webu – viz  ZDE.

Další částí našeho programu bylo uctění památky obětí NATO bombardování Srbska. Nejprve jsme se odebrali na hřbitov v bělehradském předměstí Batajnica na hrob Milice Rakić, kterou ve věku necelých tří let zabila bomba NATO. Milica se tak stala symbolem dětských obětí agrese NATO. Srbská pravoslavná církev dokonce uvažuje o jejím svatořečení. Na její hrob jsme položili dvě kytice a zapálili jsme svíčky. Poté jsme navštívili památník všem dětským obětem bombardování NATO, který se nachází v centru Bělehradu. I zde jsme zapálili svíčky a položili kytici s nápisem „dětským obětem NATO“. Připomněli jsme si tak nejen dětské oběti agrese západu proti Srbsku, ale vůbec všechny dětské oběti agresí a bombardování NATO, USA a jejich spojenců, kdekoliv ve světě. Smutné je, že bombardování Srbska, stejně jako další agrese západu, plně podporoval náš tehdejší prezident Václav Havel. Jak je všeobecně známo, toto nechutné vraždění dokonce nazval “humanitárním” bombardováním.

Hrob Milice Rakić – tříleté holčičky, která se stala symbolem obětí NATO.

Kytice EFSK pro Milicu.

Aktivisté EFSK před pomníkem dětem, které zavraždilo NATO.

Cesta do Kosova a Kosovská Mitrovice

Večer jsme pak trávili v jedné příjemné bělehradské hospůdce spolu s našimi srbskými přáteli. Nechyběla ani místní kapela, která nám i dalším hostům hrála krásné srbské lidové a vlastenecké písně. Ideální to atmosféra pro zahájení naší mise. Po půlnoci jsme pak vyrazili na Kosovo a brzy ráno jsme dorazili do Kosovské Mitrovice. Zde nás přivítal Dobroslav Dobrić, předseda krajské organizace Srbské radikální strany na severu Kosova. Ten je bývalým poslancem srbského parlamentu a rovněž někdejším předsedou okresního zastupitelstva samosprávného okresu Zvečan na severu Kosova. S jeho pomocí jsme nakoupili potraviny pro ohrožené srbské rodiny a školní potřeby a sladkosti pro děti.

Kosovská Mitrovica je rozděleným městem. Sever města je srbský, zatímco jih je albánský, obě části jsou rozděleny řekou Ibar. Po celé roky stála na srbské straně mostu přes Ibar mohutná barikáda, která Srby chránila před útoky albánských extrémistů. Na nátlak západu však museli Srbové před několika měsíci barikádu strhnout. Zhruba na jejím místě teď stojí tzv. „Park míru“. Nedávné události však ukázaly, že tento krok byl předčasný. Jen pár dní po našem odjezdu se totiž albánští extrémisté, v reakci na fotbalové utkání Srbsko-Albánie, pokusili vtrhnout přes most do srbské části města. Zabránili jim v tom těžkooděnci mezinárodní policie EULEX a kosovské policie pouze za cenu velmi tvrdých střetů. Došlo dokonce k výhružné palbě ze samopalů. Je tedy vidět, že i přes dlouho trvající klidnější období, je situace v Kosovu nadále velmi napjatá a Srbové se kdykoliv mohou opět ocitnout v ohrožení. Tímto bychom ukončili první díl naší reportáže. V příštím díle se především dočtete o tom, jak jsme díky Vám pomohli rodinám Šapićů a Stanojkovićů.

Foto před nejnovějším vlasteneckým grafitem v Kosovské Mitrovici.

Zde ještě před rokem stála barikáda chránící srbskou část města před albánskými extrémisty.