Životní podmínky Srbů na Kosovu – okres Novo Brdo
Pochopitelně nás nejvíc zajímalo jak se tamním Srbům žije a jestli se něco změnilo od naší předchozí mise, jež se konala před rokem. Hlavním problémem Srbů v okrese Novo Brdo jsou nadále krádeže dobytka. Tamní Srbové se většinou živí zemědělstvím a pastevectvím a mnozí z nich jsou na chovu dobytka existenčně závislí. Místní albánští kriminálníci ovšem pravidelně kradou Srbům dobytek a tak jim velmi ztěžují již tak nelehké životní podmínky. Lokální kosovská policie tyto krádeže neřeší, sice Srbům slibuje, že je ochrání, i tak ovšem žádný případ nebyl vyřešen. Tamní Srbové proti této neúnosné situaci nedávno uspořádali demonstraci.
Dalším problémem je pro ně politika srbské vlády. Ta se totiž pod vlivem západu chystá uznat (i když možná jen neoficiálně) nezávislé Kosovo a fakticky se tak chce vzdát všech srbských nároků na Kosovo a Metohiji. Kosovští Srbové to vnímají jako zradu a díky této politice Bělehradu žijí v nejistotě z budoucnosti. Více se o životních podmínkách Srbů v dané oblasti můžete dočíst v našich předchozích článcích ZDE a ZDE.
Ve škole v Jasenoviku, které pravidelně pomáháme, jsme si ovšem přece jen všimli také pozitivních změn. Budovu školy užívají jak Srbové tak i Albánci s tím, že dopoledne školu navštěvují albánští žáci a učitelé a odpoledne pak srbští. Obě komunity žijí vedle sebe jakoby oddělené neviditelným plotem. Nedávno se ovšem konala společná akce pro srbské i albánské žáky. Ti šli svorně uklízet odpadky do okolních lesů. Tato ekologická akce tak dokázala alespoň dočasně spojit albánské a srbské děti a navázat mezi nimi atmosféru přátelské spolupráce. Doufejme, že se jedná o první krok směrem k navázání mírového soužití a trvalé harmonie mezi Srby a Albánci na Kosovu a Metohiji.
Srbští mniši uctívají českého světce
Následující den v klášteře Draganac, v němž jsme byli ubytovaní, za námi brzy ráno přišli mniši s jednou velmi milou zprávou. Právě toho dne totiž slavili svátek Sv. Gorazda, což jsme ani nevěděli. Jedná se o českého pravoslavného světce. Sv. Gorazd byl zakladatelem pravoslavné církve v naší vlasti. Za druhé světové války pomáhal odboji a v pravoslavném kostele skrýval parašutisty, kteří provedli atentát na Heydricha. Němci ho poté zatkli a umučili. Od té doby jej pravoslavná církev uctívá jako svatého mučedníka. A právě to ráno se v klášteře konala slavnostní bohoslužba na uctění památky Sv. Gorazda. My jsme se bohužel nemohli zúčastnit celé bohoslužby, protože jsme museli spěchat do okresu Štrpce, jež je dalším cílem naší humanitární mise.
Pomoc chudým školákům v okrese Štrpce
Okres Štrpce se nachází na úplném jihu Metohije. Zde jsme se setkali s naším dlouholetým přítelem a spolupracovníkem Zvonkem Mihajlovićem. Ten patří k předákům Srbů v tamní oblasti. V minulosti byl předsedou samosprávy okresu Štrpce a také poslancem srbského parlamentu. S jeho pomocí jsme navštívili odlehlé vesnice tohoto hornatého kraje a rozdali jsme školní potřeby tamním chudým žákům.
Nejprve jsme zde navštívili obec Sušice, kde jsme věnovali školní potřeby tamním jedenácti školákům. Poté jsme navštívili oddělení základní školy „Šarský oddíl“ v obci Sevce, přičemž hlavní část školy se nachází v obci Brezovica. V oddělení školy ve vsi Sevce jsme rozdali školní potřeby patnácti dětem. Byly zde vybrány děti z rodin uprchlíků, kteří zdaleka nejen zde patří k nejchudším lidem. Jedná se o srbské utečence, kteří byli vyhnáni ze svých domovů albánskými extrémisty a teď žijí v okrese Štrpce. Dále jsme věnovali školní pomůcky třem dětem rodiny Stankovićů. Jedná se o velmi chudou rodinu žijící ve vesnici Vrbeštica.
Všem dětem jsme vedle školních pomůcek rozdali také plyšáky, které jste do sbírky věnovali právě vy. Tyto hračky udělaly dětem asi největší radost. Vedle nich dostalo každé dítě také nějakou tu sladkost. Celkem jsme dětem nakoupili a rozdali školní pomůcky v celkové hodnotě 670,- Euro. Protože dané vesnice jsou od sebe poměrně hodně vzdálené, zabrala nám tato pomoc hodně času a tak jsme bohužel neměli ani příležitost pořádně si popovídat s naším přítelem Zvonkem Mihajlovićem a pozvání na oběd jsme kvůli velkému spěchu museli odmítnout. Odpoledne jsme už totiž vyrazili směr Bělehrad, kam jsme přijeli kolem půlnoci. Cestou jsme navštívili klášter Gračanica ze 14. století a památník slavné kosovské bitvy na Gazimestanu. Stihli jsme tak alespoň v rychlosti navštívit některé z významných srbských památek na Kosovu a Metohiji.
Pomoc válečnému invalidovy
Tak jako každý rok i tentokrát jsme pomohli válečnému invalidovy Duško Pejakovi. Jedná se o srbského hrdinu, který bojoval ve válce v Bosně. Byl zde těžce zraněn a od té doby je již 23 let upoután na invalidní vozík. Má stále velké zdravotní problémy a trpí silnými bolestmi. Každodenně jej v jeho bytě navštěvuje zdravotní sestra nebo lékař a často musí být v nemocnici. Když je doma pečuje o něj jeho nemocná maminka, které je téměř 80 let. Více informací se o jeho těžkém osudu můžete dočíst ZDE. Letos jsme mu věnovali 100,- Euro. To mu značně usnadní jeho těžký úděl, neboť tak bude mít více finančních prostředků na léky pro sebe i pro svou maminku.
