V předchozích dílech naší reportáže, jsme popsali humanitární pomoc, kterou jsme poskytli základní škole a chudým rodinám s množstvím dětí. V tomto závěrečném díle se dozvíte jak o humanitární pomoci, kterou jsme poskytli válečnému invalidovi Duško Pejakovi, tak o tom kolik finančních i materiálních prostředků jsme v rámci sbírky shromáždili. Rovněž shrneme celou naší misi.
Návštěva srbských svatostánků
Po rozloučení s rodinou Kocinců se celá naše výprava odebírá do místa našeho nocování, kde je pro nás připraven jako poděkování pozdní oběd od našich báječných hostitelů. Není ale mnoho času a tak všichni nasedáme do našich vyprázdněných automobilů a vydáváme se do dalšího srbského kláštera nedaleko Prištiny – do Gračanice. Bohužel opět dorážíme již za šera a tak stíháme jen rychlou prohlídku a prohození pár slov s místními řádovými sestrami. Gračanica patří k nejvýznamnějším srbským památkám, je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. V době naší návštěvy se zde konala večerní mše. Na zdi kolem kláštera se nachází ostnatý drát jako ochrana před případnými útoky albánských extrémistů. Protože se však klášter nachází uprostřed srbské enklávy, není důvod, aby jej chránili vojáci či policisté, tak jako jiné srbské památky. Čas nám je však v patách a my ještě dnes chceme navštívit památník Gazimestan.
Jedná se o památník slavné kosovské bitvy z roku 1389, nejvýznamnější bitvy srbské historie. I tento monument je chráněn ostnatými dráty a hlídkou kosovské policie. Protože už byla tma, byl památník uzavřen. Policisté, kteří jej hlídali, byli Srbové. Když jsme jim vyprávěli, že jsme na Kosovu věnovali humanitární pomoc tamním Srbům, rozhodli se, že nás mimořádně pustí k památníku. S jedním z policistů jsme vedli zajímavý rozhovor o tom, jak se žije Srbům na Kosovu. Ačkoliv diskriminace Srbů pokračuje, nedochází dnes již naštěstí v jeho kraji k vraždám. Ovšem ještě před několika lety páchali Albánci běžně teror proti tamním Srbům. Policistův bratr byl Albánci zavražděn při práci na poli na počátku okupace. Byl veteránem, jako dobrovolník bojoval ve válce proti Chorvatsku. V době, kdy jej teroristé z UČK zavraždili, byl ovšem civilistou. Policista přitom přesně ví, kteří Albánci jeho bratra zavraždili, žijí jen nedaleko místa, kde pracuje a on je běžně potkává. V Kosovu se ovšem žádné spravedlnosti bohužel nedočká a vrazi jeho bratra zůstanou patrně nepotrestáni. Všechny zločiny páchané na Srbech jsou totiž v Kosovu beztrestné.
Klášter Gračanica.
Rozloučení se srbskými přáteli na Kosovu
Večer se všichni scházíme v jednom malém hotelu v městečku Zvečane nedaleko Kosovské Mitrovice, kde nás čeká závěrečná noc na naší pouti v této úžasné části Srbska. Během večera se většina z nás ještě více seznamuje s našimi zahraničními kolegy. Někteří z nás si i vyměňují kontakty a pomalu plánují další akci tohoto typu. Navíc měl jeden z italských členů naší výpravy narozeniny, ty jsme společně vesele oslavili.
Druhý den ráno jsme se loučili s Dobroslavem Dobrićem, naším zdejším hostitelem a jedním z předních předáků kosovských Srbů. Ten nám na památku i jako poděkování věnoval řadu darů. Předákům a hlavním organizátorům naší mise věnoval několik knih, alba se srbskými vlasteneckými lidovými písněmi a tradičními epickými písněmi o srbských hrdinech (tzv. guslarske pesme), dále nám daroval vlajku Srbské radikální strany a prvotřídní místní víno. Všem členům naší výpravy věnoval propisky a několik malých ikon s pravoslavnými světci. My jsme Dobroslavu Dobrićovi darovali na oplátku několik českých piv.
Ráno opět vstáváme brzy a překvapením na závěr pak byla kapela, kterou pozval náš hostitel Dobroslav Dobrić, aby nám ráno po snídani hrála na rozloučenou. Jednalo se o lidovou dechovou kapelu, která nám hrála srbské vlastenecké a lidové písně. Když jsme odjížděli, hráli nám Marš na Drinu, nejslavnější srbský vojenský pochod. Jednalo se o krásný zážitek, při němž jsme mohli poznat tamní kulturu. Navíc se pro nás jednalo o ohromnou poctu, neboť v srbské kultuře je pozvání muziky, aby hrála pro hosty, považováno za neobyčejnou čest. Poté již vyrážíme do Kraljeva, kde už na nás čeká válečný veterán Duško. Menší část českých účastníků naší mise navštěvuje pravoslavnou mši a po té pokračuje do Bělehradu, kde se setkává se srbskými vlastenci.
Nejslavnější srbský válečný pochod z 1. světové války “Marš na Drinu”, který nám při odjezdu hrála na rozloučenou lidová kapela srbské dechovky. Jedná se pro nás o velikou poctu a čest.
Společné foto aktivistů EFSK před klášterem Gračanica.
Pomoc pro válečného invalidu Duško Pejaka
Hranici mezi Kosovem a centrálním Srbskem přejíždíme bez problému. Poté přijíždíme do města Kraljevo, které leží ve středním Srbsku. Zde navštěvujeme Duško Pejaka a jeho maminku. Duško Pejak je válečným invalidou. Jako dobrovolník bojoval v letech 1992-1995 ve válce v Bosně. Byl těžce zraněn a již 18 let je na vozíku, navíc neustále trpí bolestmi a dvakrát denně jej navštěvují zdravotní sestřičky, aby mu daly injekci proti bolestem. Pečuje o něj pouze jeho nemocná maminka, která má 75 let. Duško Pejak je nejen válečným hrdinou, ale udělal na nás velký dojem také svojí lidskostí a dobrotou. Podrobnosti o něm i jeho životním příběhu se můžete dočíst v tomto článku:
Duškovi jsme věnovali jednak dárkový balíček, ke kterému jsme připojili i dvě česká piva a pak 220 euro jako finanční pomoc. Ty jsou pro něj velmi potřebné, neboť z těchto peněz bude moci zaplatit drahé léky, které nutně potřebuje. Duško i jeho maminka měli z naší návštěvy ohromnou radost, šťastní byli už jen díky tomu, že jsme si na ně vzpomněli a navštívili je. I přesto, že žijí velmi skromně, připravili pro nás nejlepší pohoštění, jaké si mohli dovolit a věnovali nám jako pozornost rakiji, med a chléb, vše domácí a velmi dobré. Duškovi a jeho mamince jsme vyřídili pozdravy od čtenářů našeho webu a i oni všechny vřele pozdravují a velmi děkují za pomoc. Neměli jsme ale mnoho času a tak jsme brzy museli pokračovat dál.
Aktivisté EFSK a válečný invalida Duško Pejak – předávání pomoci.
Duško Pejak nám ukazuje fotografii na níž je on za války spolu s frontovými kamarády, Duško je zcela vlevo.
Naší další zastávkou byl Bělehrad, zde jsme ještě jednou na chvíli navštívili naše kamarády ze Srbské radikální strany v jejich sídle. Rozloučili jsme se ještě se zahraničními členy naší mise a pak jsme pokračovali v cestě domů. Do České republiky jsme dorazili v brzkých ranních hodinách.
V následujícím závěrečném díle naší reportáže se můžete těšit na shrnutí našich dojmů z Kosova a aktuální zprávy o tamní situaci. Samozřejmě zde uvedeme také informace o tom kolik finanční a materiální pomoci jsme přesně vybrali a kolik humanitární pomoci shromáždili také zahraniční účastníci mise včetně informací o tom, jak byla veškerá pomoc rozdělena mezi příjemce. Tento závěčný díl vyjde již brzy v následujících dnech.
Čeští aktivisté EFSK před památníkem kosovské bitvy na Gazimestánu.
Čtěte také:
Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metochije 2013 – 1. díl
Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metohije 2013 – 2. díl
Humanitární mise EFSK – Kosovo a Metohije 2013 – 3. díl